Jak plánovat finance na důchod, spoléhat na stát, nebo si spořit?

Většina lidí plánuje důchod z jednoho z dvou extrémů: buď věří, že se o všechno postará stát, nebo mají pocit, že už je pozdě začínat. Obě představy jsou mylné a obě vedou k odkládání. Jak plánovat finance na důchod, si ukážeme na šesti omylech a na tom, co platí doopravdy. Pomůže to udělat první hrubý odhad budoucího příjmu a rozhodnout, kdy začít odkládat peníze bokem.

Omyl: stát mi pokryje všechno

Státní důchod je základ, ne náhrada celého dosavadního příjmu. Jeho výše závisí na vydělaných příjmech a odpracované době a obvykle je nižší než poslední plat. Rozdíl mezi dosavadním životním standardem a důchodem si musíte domyslet sami.

Správa sociálního zabezpečení nabízí informativní výpočet budoucího důchodu. Vyžaduje přihlášení a vychází z dosavadních dat. Je to nejrychlejší způsob, jak si udělat první představu, ale výsledek se může lišit podle pravidel platných v době odchodu.

Postup je jednoduchý: zjistěte odhad, porovnejte ho se svými měsíčními výdaji a rozdíl označte jako mezeru. Tu je třeba vyplnit vlastním spořením, rodinnými zdroji nebo prací v pozdějším věku. Čím dříve ji znáte, tím menší měsíční částka stačí.

Omyl: mám ještě čas, začnu později

Čas je při spoření nejsilnější nástroj. Dlouhá doba dává prostor pro úroky z úroků a rozloží zátěž na malé částky. Pozdní start ji naopak koncentruje do velkých splátek v době, kdy rodina nejvíc utrácí.

Doba spoření při 2 000 Kč měsíčně	Naspořeno bez započtení výnosu
10 let	240 000 Kč
20 let	480 000 Kč
30 let	720 000 Kč

Jde o ilustraci bez výnosu, který by rozdíl ještě zvětšil. Kdo začne v pětadvaceti, dosáhne téže částky s menším měsíčním vkladem než ten, kdo začne ve čtyřiceti. Prvních pár set korun měsíčně je lepší než čekat na ideální okamžik.

Omyl: stačí jedno spoření a mám hotovo

Penzijní spoření, termínované vklady, fondy i vlastní bydlení mají odlišná rizika, poplatky a pravidla výběru. Spoléhání na jediný produkt je citlivé na jeho slabiny, třeba na pokles hodnoty nebo změnu podmínek. Rozložení do několika pilířů je odolnější.

Penzijní spoření je často spojeno se státním příspěvkem, který zlepšuje výnos, ale peníze jsou po určitou dobu vázané. Podmínky, výše příspěvku a daňové zvýhodnění se mění, proto je ověřte u ministerstva financí nebo u poskytovatele. Poplatky srovnávejte v ročním přehledu nákladů.

Rezervu na nečekané události držte odděleně na dostupném účtu. Kdyby ji nebylo, sáhli byste při první nutnosti na peníze určené na důchod. Oddělení účtů pomáhá chránit dlouhodobý cíl.

Omyl: v důchodu budu utrácet méně

Některé výdaje klesnou, třeba doprava do práce nebo splátky hypotéky. Jiné rostou, zejména zdravotní péče, léky, pomůcky a služby v domácnosti. Bydlení i energie zůstávají stejné nebo dražší.

Zkuste si rozepsat rozpočet na dvě období: aktivní důchodce a seniora, který potřebuje pomoc. První část je výdajově podobná nynějšku, druhá může být vyšší. Počítejte s nejistotou, nikoli s ideálem.

Praktický výchozí bod je současný rozpočet upravený o položky, které zaniknou, a o položky, které přibydou. Nemusí vyjít přesně. Stačí vědět, zda hledáte 60, nebo 90 procent dnešních výdajů.

Omyl: nemovitost bude můj důchod

Vlastní byt ušetří nájem, ale nevyplácí příjem. Jeho prodej přinese peníze jednorázově a ztratíte bydlení. Pronájem generuje příjem, ale přináší práci, opravy a prázdné měsíce.

Nemovitost je jistě významná součást majetku, ale neřeší měsíční výdaje. Kdo plánuje z ní žít, musí si spočítat čistý výnos po odečtení daní, údržby a prostojů, ne hrubý nájem. Hodnota nemovitostí navíc kolísá.

Rozumné je považovat nemovitost za doplněk, ne za jediný pilíř. Vlastní bydlení bez splátek snižuje měsíční potřebu a je výhodou, ale likvidní příjem je třeba mít i jinde.

Co platí doopravdy a jak začít

Doopravdy platí tři věci. Prvním je odhad důchodu a mezera oproti výdajům. Druhým je pravidelná částka odkládaná automaticky hned po výplatě. Třetím je kontrola jednou ročně.

Částku určete podle mezery a roků do důchodu, ne podle toho, co zbývá. Pokud je mezera vysoká, začněte menší částkou a zvyšujte ji s každým platovým růstem. Důležitější než velikost je pravidelnost.

Před výběrem konkrétních produktů porovnejte poplatky, flexibilitu a rizika. U větších částek si nechte poradit nezávislého poradce, který nezískává provizi z prodeje jednoho produktu. Žádný produkt nezaručuje výnos.

Můj tip: Doporučila bych hned po výplatě nastavit trvalý příkaz na pevnou částku a po každém zvýšení platu ji navýšit aspoň o polovinu přírůstku. Sama volba produktu je až druhý krok, nejdřív vznikne zvyk.

Časté otázky

Kdy je nejlepší začít spořit na důchod?

Co nejdříve, ale začít se vyplatí i později. Dřívější start znamená menší měsíční částku na stejný cíl. Pokud začínáte pozdě, zvyšte vklad, prodlužte pracovní dobu nebo upravte očekávané výdaje v důchodu.

Kolik z platu odkládat na důchod?

Obecné číslo neexistuje, záleží na věku, příjmu a očekávaném důchodu. Rozumný začátek je pevná částka, kterou zvládnete bez stresu, a její postupné zvyšování. Přesnější odhad vám pomůže spočítat nezávislý poradce.

Je penzijní spoření výhodné?

Může být, pokud využijete státní příspěvek a zaměstnavatelský příspěvek a vyhovují vám vázané peníze. Srovnejte poplatky a podmínky výběru. Aktuální pravidla si ověřte u poskytovatele nebo na ministerstvu financí, mění se.

Zdroje

• Česká správa sociálního zabezpečení
• Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR
• Ministerstvo financí ČR